Na snídani!
Budík byl nastavený na docela nekřesťanskou hodinu. Hodili jsme do sebe rychlou snídani a vyrazili na Štrbské Pleso. Nálada byla adekvátní; před námi byla velká výzva.
Na Pleso!
Ze Štrbského Plesa jsme začali dupat nahoru v plném počtu, bohužel nejen naší skupiny. Proudící davy turistů naštěstí odpadly u rozcestí Popradského Plesa, dokonce jsme s Martinem i po předchozím „poklidném“ večeru cítili, že jsme schopni to ten den urvat, tak jsme přidali a pokračovali nahoru úplně sami.
Na Chatu pod Rysmi!
Cesta se nám s každým výškovým metrem měnila před očima. Lesy postupně ustupovaly a před námi se začaly zvedat majestátní skalnaté štíty. Když jsme se dostali nad hranici lesa, otevřely se nám krásné výhledy na okolní vrcholy i hluboká údolí. Po výživném stoupání, tvořeném hlavně skalnatým podložím, jsme dorazili k Chatě pod Rysmi. Za odměnu, a jako posílení na další cestu, jsme si dovolili trochu zaprasit Šerpovým čajem s rumem a vrcholovým pudinkem. Život je prostě o prioritách a zrovna v tenhle moment vyhrál pudink.
Na Rysy!
Po občerstvovací pauze jsme pokračovali směrem k vrcholu. Trochu jsme se obávali, jestli nám zvolené pořadí pudink s rumem – výstup na vrchol nezpůsobí obtíže, ale je pravdou, že vrchol je od chaty už jen co by kamenem dohodil (ale neházejte), tak byly naše obavy vlastně úplně liché. Ty výhledy, ty štíty, ta jezera; tenhle zážitek doporučuju fakt všem. A taky ten prosklený záchod na chatě, na ten bych zapomněl.
Na slivovici! Zase…
Z Rysy není sestup žádný problém, docela rychle jsme seskákali zpět ke Štrbskému Plesu, kde jsme se setkali se zbytkem party, oddechli, skočili do auta a vydali se na slivovici na chatu.
